Paulie Garandem

EHMK beru jako výzvu - být součástí jakési kulturní renesance tady pod Ještědem

V šestém ze série rozhovorů s ambasadory projektu Evropské hlavní město kultury Liberec2028 přinášíme názory Paulieho Garanda, který je libereckým rodákem a patriotem. Je muzikantem s naprosto nezaměnitelným stylem vydal už osm sólových alb a vedle zcela lyrických či náladových skladeb se nebojí ani těch angažovaných, které kriticky reflektují společenské dění. Mimo to má také vlastní oděvní značku Garand Brand. Od podzimu 2020 je jedním z ambasadorů projektu Liberec2028 – Evropské hlavní město kultury. Ptal se Ivan Langr, náměstek primátora pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch.

Jste skvělý hudebník i skladatel s citem oslovit především mládež a mladé lidi. A zároveň jste přijal roli ambasadora Liberce pro Evropské hlavní město kultury 2028. Proč vlastně?
Liberec je místo se kterým jsem nesmírně spjatý a jako patriot to beru jako výzvu - být součástí jakési kulturní renesance tady pod Ještědem. Spousta umělců zlomilo nad Libercem hůl a zanevřelo. Já bych jim rád ukázal, že má smysl zůstat doma a dál bojovat za kulturu ve svém městě. Jak já říkám, Liberec je taková “kotlina snů, kam nikdo nevidí” a já bych rád, aby do ní nahlídli lidi ze všech koutů.

Jaké má Liberec šance v kandidatuře uspět?
Liberec je město s potenciálem, které by mělo dostat šanci. Je ambiciózní po mnoha stránkách a to jak polohou, kdy leží blízko německo-polských hranic, historií v rámci architektury i umění, městskou kotlinou olemovanou horami, sportovním životním stylem většiny populace, tak mnoha mladými lidmi, kteří mají co říct, mají náboj, jsou kreativní a čekají na prostor, který právě kandidatura může přinést.

V čem se Liberec a okolní region mohou vítězstvím v EHMK 2028 změnit, co to může přinést našim občanům?
Rád bych, aby ožila místa, které si to zaslouží. Aby se vrátil život zpátky do města a centrum pulzovalo kulturou a rozmanitostí jako například v berlínské čtvrti Kreuzberg. Mohlo by pomoci rozkvětu divadla, festivalů, sportovišť a dalších míst, které jsou pro lidi důležitým vytržením ze stereotypu. Na mě působí pestré kulturní podhoubí jako terapie a je důležité o něj pečovat. Tvoří duši města.

Sen z budoucna - Liberec pořadatelství získal a jsme v roce 2028. Co by rozhodně ve městě v tomto roce nemělo chybět (programově, stavebně aj.)?
Když budu mluvit velmi snově a zároveň subjektivně, tak by za mě určitě neměl chybět hudební festival na světové úrovni, kam přijede nějaké velké jméno. Dál vnímám Liberec jako město s obrovským filmovým potenciálem, skvělými lokacemi, ať už v centru, na periferii, nebo v okolních horách a mým velkým snem je filmová škola pod Ještědem. No a v neposlední řadě by si naše město zasloužilo plnohodnotný a kvalitní skatepark, protože ve většině českých větších měst najdeme krásné areály pro skate, koloběžky i kola a Liberec jakožto město sportu je v tomhle ohledu poměrně ostudou. V subkultuře skateboardingu jsem vyrostl a je to čím dál víc populárnější odvětví, které má neskutečné kouzlo a je pro mě symbolem svobody.