Marek Kotrouš a Václav Blažek se během pobytu na Islandu nechali inspirovat studiem Letterpress Reykjavík. Během návštěvy obdivovali jak výrobky, tak také nepřehlédnutelný knihtisk značky Heidelberg. Vše se jim líbilo natolik, že začali snít o podobném letterpress studiu u nás v Čechách.

O dva měsíce později… Stále na Islandu, dokázali nemožné. V Liberci od nich v tu chvíli vzdáleného asi tak 3 000 kilometrů jim v garáži stojí 1,5 tunový knihtisk Grafopress Adamovských strojíren. Rodí se tak jeden z vysněných projektů… Tiskovna Liberec, design & letterpress studio.

Knihtisk má dlouhou historii. Jeho vznik se datuje k roku 1447 a je spjat se jménem Johanna Gutenberga. Od té doby ušel knihtisk velkou cestu, dokud samotnou technologii nevystřídaly vyspělejší tiskárny a vývoj se nezastavil v podobě, jak knihtisky známe dnes.

Knihtisků je více druhů. Adast Grafopress, který vznikl z originálu od firmy Heidelberg, funguje následovně. Papír umístěný na nakladači je pomocí savek přenesen do tiskových ramen, ty má knihtisk celkem dvě. Ramena papír odnáší na tiskový stůl, který se blíží k raznici, na které už je naválena jedna barva. Tu nanesly barevnicové válce v době, kdy si rameno bralo papír. Knihtiskový stůl se blíží k raznici, dokud se raznice na papír neobtiskne. Pak už se stůl od raznice začíná vzdalovat a rameno potisknutý papír odnáší na odkládací stůl. Ve stejné době však už druhé odnáší další papír k raznici a celý proces tisku se opakuje.

Dříve se k tisku používala litinová písmena – litéry. Ty už jsou dnes spíše vzácností, protože s příchodem digitální technologie litéry často končily ve sběrných dvorech. Dříve tiskárny zaměstnávaly sazeče, kteří zrcadlově vyskládali třeba i celé knihy do tiskových rámů. Jakmile se tisk dokončil, sazeči pak museli litéry z rámu, písmenko po písmenku roztřídit. Abychom dnes mohli tisknout vlastní návrhy připravené v počítači, používají se fotopolymerní desky. Fotopolymer je deska s vrstvou, která je vysoce citlivá na světlo. Návrh raznice se musí vytisknout na osvitový film, který se přiloží k desce, a ta je následně osvícena. Jakmile se deska osvítí, části, které nebyly ochráněny filmem, jsou světlem zapečeny. Zbylý fotopolymer se vymyje až na hliníkovou destičku fotopolymeru a na desce tak zůstane jen navržená tisková raznice. Hliníková destička s raznicí se pak už jen podlepí a umístí na desku upevněnou v tiskovém rámu. Tadá! Důležité však je si uvědomit, že jedna raznice = jedna barva.