Yemi A.D.

Kreativní producent, režisér, multidisciplinární tvůrce, který má na svém kontě řadu kreativních počinů, a to nejen těch uměleckých. Po návratu z USA, kam se vydal hledat zkušenosti a absolvoval v Los Angeles studium „Street dance“ ve vyhlášené hollywoodské taneční škole MaDonny Grimes, založil v roce 1999 JAD Dance Company, seskupení českých i zahraničních tanečníků a choreografů. Zkušenosti z produkce a kreativity jej přivedly k aktivní spolupráci se zahraničními umělci a jeho představení sklidila úspěch v mnoha městech po celém světě, od Tokia po Los Angeles. Ve světovém showbyznysu ho zřejmě nejvíce proslavila jeho dlouhodobá spolupráce s rapperem Kanyem Westem.

Jako jediný Čech byl členem odborné poroty americké talentové soutěže The Best vysílané televizní stanicí CBS. Dnes vlastní produkční společnost JAD Productions, kde se s úspěchem věnuje tvorbě konceptů pro přední světové společnosti, vlastním goodwill projektům i uměleckým tvarům, jakým byl například CYCLES - experimentální propojení live performance, vjemových instalací a imerzivního divadla. V příští sezoně chystá vlastní projekt pro balet Národního divadla.

Christine Edina Kelly

Chrissi Kelly je pravnučkou Eduarda Clam-Gallase z významného šlechtického rodu působícího na Liberecku. Vyrůstala v USA a již více než 30 let žije ve Velké Británii. Její snaha o zachování odkazu rodiny Clam-Gallas začala v roce 2012. Od té doby aktivně spolupracuje s dalšími potomky rodu Clam-Gallas a zapojenými organizacemi v regionu a to prostřednictvím Nadačního fondu Clam-Gallas. Účelem je mimo jiné poskytování podpory širokým kulturním aktivitám.

Chrissi je též zakladatelkou britské charitativní organizace AbScent, která podporuje lidi, kteří ztratili svůj čich. Velkého významu tato organizace nabyla během pandemie Covid-19, která vedla ke značnému rozšíření služeb poskytovaných mnoha jejím členům. Chrissi působí jak ve veřejném zdravotnictví, tak i v soukromém sektoru a je častým řečníkem na toto téma v médiích a přispívá k vědeckému výzkumu.

Osamu Okamura

Osamu by mohl být typickým Liberečákem, kdyby se nenarodil zrovna v Tokiu. Raná léta strávil na několika modernistických sídlištích Asie i Evropy, aby se posléze stal architektem zaměřeným na tvorbu obyvatelnějšího města. Poté, co sedm let vedl český architektonický časopis ERA21 v Brně, pět let řídil program mezinárodních urbanistických konferencí reSITE v Praze a několik měsíců s pomocí Fulbright-Masarykova stipendia zkoumal fungování architektonických nadací a center v Chicagu, se stal před téměř dvěma lety pátým děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

Ve městě jej mimo univerzitní kampus později odpoledne potkáte nejspíše U Balcarů, na přehradě nebo v bazénu, u Fryče, v Lázních, v některém z dobrých asijských bister, v Bille, ve Vokně nebo na kole na Maliníku. Mimo to, že je s radostí ambasadorem EHMK Liberec 2028, je také předsedou Komise Rady hlavního města Prahy pro umění ve veřejném prostoru a členem Komise rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru Rady MČ Prahy 7. Po večerech vystupuje naživo i on-line v divadelní urbanistické performanci Virtual Ritual, případně pracuje na ilustrované knize pro děti Město pro každého a snaží se tak rozvíjet nové přístupy k architektonické osvětě směrem k nejširší veřejnosti.

Anna "Anuka" Marková

Je především tatérka, ale má také hereckou zkušenost z doby, kdy působila na malé scéně divadla F. X. Šaldy v hereckém studiu jako herečka a posléze jako make-up artista. Nyní ji ale zcela naplňuje tatérství. Je spolumajitelka tetovacího salónu v Liberci Rasgtattoo. V minulosti jako model v soutěži vyhrála 3x první místo za nejlepší tetování. V roce 2021 působila na Tattoo Event Pardubice jako porotkyně, kde vybírala nejlepší díla z celé České republiky. Navštěvuje výstavy neznámých (undergroundových) umělců, a chtěla by je co nejvíce podpořit. Začátky nejsou jednoduché, sama si to vyzkoušela na vlastní kůži. Zajímá ji street art a ráda by uskutečnila po Liberci výstavu tvoreb od různých umělců s názvem Street galerie Liberec. Svůj volný čas věnuje především rodině nebo tvoření návrhů. Její moto zní “když nejde o život jde o ....”

Kamila Boudová

Češka žijící v Paříži, kde učí udržitelnou módu na vysokých školách. Vystudovala textilní a módní design na Technické Univerzitě v Liberci a poté módní obchod v Paříži a Šanghaji. Kromě samotné výuky také píše. Každý měsíc můžete najít její sloupek Falešná Pařížanka v Pravém Domácím Časopisu a vydala již dva díly stejnojmenné knihy. Její třetí publikace s názvem KNIHA SLOU – Průvodce pomalým životním stylem vyšla letos v září. Kamila v Česku také od roku 2015 pořádá dvakrát ročně festival SLOU Days. Tento dvoudenní event věnovaný pomalé módě se již tradičně koná v Hauch Gallery na Praze 8. Od září 2020 působím také v roli manažerky Czech Concept store v Českém centru v Paříži.

Svůj volný čas se snaží trávit mimo město. Ráda vyrábí dekorace z přírodních materiálů, čte knihy o ženské síle a věnuje se své dceři. Jejím snem je pěstovat jídlo.

Leon Jakimič

Leon Jakimič je český podnikatel a zakladatel sklářské a designérské společnosti LASVIT. Firmu založil s cílem propagovat po celém světě věhlas českého sklářství a regionu, kde se sklo vyrábí už šest století.

Sám pochází z Liberce z rodiny se sklářskou tradicí trvající po šest generací. V Liberci vystudoval základní i střední školu a v Liberecké čtvrti Ruprechtice žil až do svého odletu na vysokoškolské studium v Californii když mu bylo 19 let. Od svých 24 let pracoval a žil v Hong Kongu, kde také v roce 2007 založil LASVIT. Sklářská výroba společnosti však byla od počátku v severních Čechách, kde má dnes firma svou vlastní sklárnu, kovovýroby, většinu managementu a vývojový team, a 300 ze svých celkem 400 zaměstnanců.

Na Liberec Leon nikdy nezanevřel a pravidelně se sem vracel do Jizerských hor jezdit na kole či na běžkách. Letos v červenci se do severočeské metropole s celou rodinou přestěhoval zpátky. „Mám rád český smysl pro humor, kulturu a chyběla mi i příroda, která je kolem Liberce překrásná. Pro mě je tohle místo krásné a ideální k životu, ale přál bych si, aby bylo ještě krásnější a aby jeho přednosti znali lidé z celého světa.“

Markéta Pechová

Narodila se v Českých Budějovicích, dětství strávila s rodiči, kteří pracovali v dělnických profesích a se starší sestrou Jitkou v nedalekých Dívčicích. Základní školu navštěvovala v sousední obci Zliv. Ve dvanácti letech jí kvůli nálezu zhoubného nádoru v koleni lékaři amputovali pravou dolní končetinu. Následovala série dlouhotrvajících a náročných chemoterapií. Zdravotní stav jí však znovu zkomplikovaly metastáze na plicích. Podrobila se proto autotransplantaci kostní dřeně a po náročné léčbě se z těžké nemoci nakonec uzdravila. Po dokončení základní školy studovala technickou administrativu na Průmyslové škole strojní v Českých Budějovicích. V roce 1995 ji oslovil trenér zdravotně postižených sportovců v Českých Budějovicích Jiří Smékal a na jeho popud začala trénovat a úspěšně závodit s handicapovanými atlety. V hodu oštěpem získala v roce 1997 stříbrnou medaili na evropském šampionátu handicapovaných atletů. Po maturitě vystudovala Vyšší odbornou školu sociálně právní v Praze. Na jazykové škole v Českých Budějovicích si navíc zlepšovala angličtinu. V devatenácti letech se začala věnovat plavání a kvůli intenzívním tréninkům přesídlila z Dívčic do Českých Budějovic. Za Tělovýchovnou jednotu KOH-I-NOOR České Budějovice se aktivně účastnila plaveckých závodů v České republice. Kromě toho pracovala osm let na odboru sociálních věcí na Krajském úřadě Jihočeského kraje a poté šest let na právním oddělení ve firmě E.ON.

Ve třiceti letech si předsevzala, že za deset let přeplave kanál La Manche. Po přestěhování se za svým partnerem do Liberce proto zahájila intenzivní trénink při Tělovýchovné jednotě Slavia Liberec. Po dlouholeté náročné přípravě, která zahrnovala také otužování, překonala 25. srpna 2019 jako první handicapovaná plavkyně na světě kanál La Manche. Vzdálenost 38,5 kilometru zdolala za 12 hodin a 31 minut. V současné době je zaměstnána v Krajské nemocnici v Liberci a i nadále se připravuje na další sportovní soutěže.

Za svůj mimořádný sportovní výkon obdržela v roce 2019 Poctu hejtmana Libereckého kraje, v roce 2021 Medaili města Liberec.

Jaroslav Rudiš

Jaroslav Rudiš je spisovatel, autor filmových scénářů, divadelních a rozhlasových her a hudebník. Napsal romány Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Potichu, Konec punku v Helsinkách a Winterbergova poslední cesta a novely Národní třída a Český ráj. Jeho knihy vyšly v mnoha překladech v zahraničí a za svou tvorbu obdržel několik ocenění včetně prestižní německé Ceny literárních domů. S výtvarníkem Jaromírem 99 vytvořil kultovní komiks Alois Nebel a založil hudební skupinu Kafka Band.

Píše česky a německy, žije v Lomnici nad Popelkou a v Berlíně. V Liberci vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity, obor němčina – dějepis. Město Liberec hraje hlavní roli v jeho románu Grandhotel, jehož hlavním hrdinou je třicetiletý hotelový portýr, který město nedokáže opustit. Podle příběhu natočil film režisér David Ondříček. Z metropole pod Ještědem pochází také hlavní postava jeho německy napsaného románu Winterbergova poslední cesta, téměř stoletý Wenzel Winterberg. Ten o sobě tvrdí, že je stejně starý jako Československá republika a krematorium v Liberci.

Silvie Langrová

Sbormistryně a umělecká šéfka úspěšného libereckého dětského sboru Severáček. Sbor převzala se svým mužem Petrem Pálkou v roce 1997, od jeho tragické smrti v roce 2006 pak vede Severáček sama.

Za bezmála čtvrtstoletí u Severáčku Silvie navázala na úspěšnou éru sboru pod vedením zakladatelů manželů Uherkových, získala celou řadu sborových ocenění na tuzemských i zahraničních soutěžích, mj. v Pärnu, Preveze, Riva del Garda, Busanu, Praze, Bratislavě, a to vč. individuálních sbormistrovských uznání. V roce 2004 převzala od Unie českých pěveckých sborů cenu Sbormistr – junior, v roce 2017 pak prestižní Cenu Františka Lýska. V roce 2016 Severáček získal ocenění pro nejlepší český dětský pěvecký sbor, v roce 2018 pak spolupracoval na adventních koncertech s Českou filharmonií; sbor dále spolupracuje s televizí i rozhlasem, pravidelně účinkuje i v operních představeních Divadla F. X. Šaldy. Za více než 60 let existence Severáčkem prošly tisíce dětí, řada z nich se přitom stala vynikajícími sólovými pěvci.

Jan Randáček

Vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a začínal v oboru památkové péče. Od roku 2008 působil jako ředitel Oblastní galerii Liberec. Spolupracoval na přestavbě historických Lázní, kam se OGL následně přestěhovala. Pod jeho vedením galerie významně zvýšila návštěvnost, počet výstav i prestiž u odborné veřejnosti, rozšířila nabídku pro školní i mimoškolní aktivity, změnila svou prezentaci i komunikaci, připravila úspěšné mezinárodní projekty (Albrecht Dürer, Giacometti – Picasso – Chirico, OGL ve Frankfurtu nad Mohanem, Augsburgu).

Od listopadu 2020 je národním expertem v Evropském parlamentu (správa Sbírky současného umění Evropského parlamentu). Momentálně žije střídavě v Bruselu a Žitavě.

Paulie Garand

Rapper, producent, režisér, ale také úspěšný influencer s miliónovými zhlédnutími svých klipů na sociálních sítích. Rodák z Liberce s naprosto nezaměnitelným muzikantským stylem vydal už osm sólových alb a vedle zcela lyrických či náladových skladeb se nebojí ani těch angažovaných, které kriticky reflektují společenské dění (např. Pavučina lží). Od roku 2013 má i vlastní oděvní značku Garand Brand. Rappový projekt BPM, na němž spolupracoval s dalším rapperem Lipem, získal v letech 2007 a 2009 cenu Akademie populární hudby v kategorii Hip hop a RnB.

Hubert Bittman

Hubert Bittman je hudební skladatel a producent, držitel Grammy Award 2009. V polovině 80. let spoluzakládal Experimentální studio Československého rozhlasu. V roce 1989 emigroval do zahraničí, kde působil zprvu jako zvukový mistr, poté jako hudební režisér, studiový muzikant a hudební producent.

Píše hudbu v širokém spektru žánrů, od filmové tvorby přes muzikál či audioknihy až po televizní nebo rozhlasové reklamní spoty. Jako autor a producent pracuje převážně pro Spiegel TV, National Geographic Channel, BBC History, ARTE, Phoenix, ZDF, NDR, MDR, American Experience – WGBH Boston, Českou televizi a další. V oblasti jazzové hudby je koproducentem nahrávky hudby k filmu Rising above the Blues – The Story of Jimmy Scott (2009–2017). V České republice byl producentem projektu Radim Hladík, Blue Effect a Rozhlasový Big Band Gustava Broma – 2014 Nová syntéza (zaznělo na festivalu Rock for People v roce 2014). Z vážné hudby produkoval například nahrávky známých oper Georga Friedricha Händela – Ariodante, Admeto, Imeneo a další a Richarda Wagnera – Der Ring des Nibelungen WWV 86 (2005–2010).

Mezi nejznámější filmy, ke kterým napsal hudbu, patří The Goebbels Experiment (2005), The Nuremberg Trials (2007) nebo Dear Uncle Hitler (2010). Jeho hudba je také v dokumentárních seriálech České televize: Heydrich – konečné řešení (44 dílů, 2011), Naše Velká válka (13 dílů, 2014), Jaro 1945 (20 dílů, 2015), Náš Karel IV. (10 dílů, 2016), Třetí republika (10 dílů, 2017), Beneš 1918 1938 1948 (10 dílů, 2018).

Je autorem hudby k audioknihám Biblické poezie: Píseň písní, Jób, Kazatel, Žalmy, Přísloví a také k Větrným mlýnům a Písni. V posledních třech letech pracuje s pěveckým sborem Severáček z Liberce na projektu vánočního muzikálu.